SCOUT FRISBEE CUP - 3.-4.10.2009 - HRADEC KRÁLOVÉ

Bolí mě nohy, bolí mě záda, bolí mě vlastně celej člověk, ale řekl jsem si, že radši než dělání protokolu opět sepíšu malej report (stejně jako loni) o SFC 2009 neboli Scout Frisbee Cup ve frisbee ultimate hlavně z pohledu Hecířů. Pro ty co nevědí, co je frisbee ultimate jen ve zkratce z oficiálních pravidel: „Ultimate je kolektivní sport se sedmi hráči na každé straně, který se hraje s létajícím diskem. Hraje se na obdélníkovém hřišti s přibližně poloviční šíří fotbalového hřiště. Na obou stranách hřiště je koncová zóna. Cílem týmu je skórovat a to tak, že hráč chytí přihrávku v koncové zóně soupeře. Házeč nesmí s diskem běžet, může však přihrávat kterýmkoli směrem. Po nevydařené přihrávce dochází k turnoveru a soupeřící tým, útočící na protilehlou koncovou zónu, získává disk a může skórovat. Hra se běžně hraje na 17 bodů a trvá přibližně 100 minut. Ultimate se hraje bez rozhodčího a je bezkontaktní. Spirit of the Game (duch hry) určuje, jak mají hráči rozhodovat hru a jak se na hřišti chovat.“

Pro nás Hecíře to byl třetí SFC a zároveň třetí jakýkoliv střet s nějakým frisbee turnajem. Loni jsme obsadili 10. místo ze 16 týmů a letos jsme nechtěli skončit hůře. Opět jsme celý rok pilně „trénovali“ (= před turnajem jsme se 4krát sešli na Vypichu v čtyřech až šesti lidech) a velmi nás překvapilo, když jsme se objevili ve druhém výkonnostním koši při losu skupin i poté, co si s námi byl v pondělí zaházet Kačer:))). Ještě den před odjezdem nás bylo dvanáct, ale ve čtvrtek večer odpadli dva hráči a nás najednou bylo jako loni deset.

Po zkušenostech z loňska a předloňska jsem v předstihu zajistil spaní v klubovně a v pátek jsme po čtvrté hodině vyrazili vlakem z Prahy. Do klubovny jsme dorazili jako první a pak následoval klasický pátek: hambáč u negra, rozdělení na dvě skupiny (piči a nepiči), návrat nepičského týmu, jeho snaha sehnat pičskou část týmu, aby aspoň někdy přišla spát a klábosení s ostatními, hlavně Banzaí a Kačerem.

Ráno jsme překvapivě vstali všichni a pěšky nebo busem jsme se dopravili na stadion, kde jsme získali další prvenství – první u snídaně. Do skupiny jsme dostali Záři A, Kulatou šachovnici a juniorku Žalymády. Podle prognóz jsme se měli se Šachovnicí porvat o postup do horní osmičky. První zápas byl s Žalymádou, náš jediný zápas v Šimkových sadech. I po ránu jsme se dokázali rozhejbat a vyhráli 15:0. Bylo vidět, že tenhle velmi mladej a zatím nezkušenej tým je na podobný akci poprvé a nám šli naše dlouhý hody do zóny. Poměrně brzo bylo rozhodnuto a my si tak zapsali povinné vítězství.

Druhý zápas nás čekal se Září A. No, já věřil, že se oproti loňsku zlepšíme a dáme jim aspoň šest bodů, ale jak naivní jsem byl! Byla to od Záře velká škola frisbee. Disk jim prakticky nevypadnul z ruky, přihrávku jsme zachytili málokdy, chybu v koncový zóně neudělali jedinou a nás si pochytali jak malý školáky. Skóre hodně rychle narůstalo a zápas skončil velmi nelichotivým poměrem 1:15. Částečně za to mohlo i to, že jsme se začali šetřit na Šachovnici, ale i když jsme lítali po hřišti jak zběsilí, tak jsme prostě disk nezískali. Jednoznačně nejlepší tým, který jsme na turnaji potkali.

Před posledním zápasem jsme hlavně odpočívali, protože teď se mělo rozhodnout, jestli půjdeme mezi silnější nebo slabší osmičku. Po té, co jsme viděli zápas Šachovnice se Září, nám bylo jasno, že jestli chceme vyhrát, musíme makat naplno celej zápas, protože tyhle mlaďasové pod vedením Kačera a TereSky jsou rozhodně mnohem techničtější než my (což není takovej problém…) a rychlíci to jsou taky. Pro nás hrála zase výšková převaha a síla. Konečně tak přišel zápas, do kterého jsme dali úplně všechno. Ze začátku jsme utekli o dva body a náskok se nám dařilo držet, i když jsme museli vydat hodně sil. My opět spoléhali na vysoký dlouhý do zóny, Šachovnice proti tomu hrála frisbee:))). Tři minuty před koncem hrací doby to bylo jen 9:8, ale podařilo se nám vypíchnout přihrávku, s ohlášeným posledním bodem jsme zvýšili na 10:8 a tak jsme vyhráli. Jak jsme se později shodli, náš nejlepší a nejhezčí zápas na turnaji, ve kterém rozhodly maličkosti a vyhrál ten, kdo měl o trochu více štěstí. Naše skupina tak jako jediná skončila podle předpokladů a my měli jisté minimálně osmé místo.

Ve čtvrtfinále nás čekal poměrně překvapivý vítěz skupiny B Stromaska, který byl původně nasazen jako čtvrtý, ale dokázal skupinu vyhrát a porazit i Záři B. Zápas se Šachovnicí nás hodně unavil, a tak jsme si říkali, že si zkusíme zahrát a uvidíme, jestli to půjde. A ono to šlo. Stromaska, která hrála v sedmi bez střídání, toho měla určitě víc naběháno a my najednou vedli 4:1 a nevěděli jsme pořádně jak. Zápas hodně ovlivnilo to, že začalo hodně foukat jedním směrem a přes polovinu zápasu bodoval jen tým hrající po větru. Tři čtvrtiny zápasu jsme dokázali udržet vedení, ale pak nám Stromaska vrátila „větrný brejk“ a poprvé se dostala do vedení. My srovnali (opět vždy po větru) na 8:8 i 9:9, ale při posledním bodu hrála Stromaska po větru a tuhle výhodu rychle využila a vyhrála tak 10:9. Po zápase jsme nebyli ani příliš zklamaní z prohry, ale velmi překvapení, jak blízko jsme byli semifinále a po kroužku po zápase taky velmi rozladění z toho, co jsme se dozvěděli od některých hráčů, kteří očividně nemohli přenést přes srdce to, že málem prohráli.

Zbylé týmy z prvních míst nepřipustily překvapení a do semifinále šla Záře A (která porazila druhou Záři) proti LC a Hairy Jet právě proti Stromasce. Naše prohra byla vlastně i naším vítězstvím, protože jsme věděli, že tak budeme hrát s Žábou a aspoň si zahrajeme vyrovnaný zápas. V semifinále bychom akorát dostali pořádnou dardu. Večer jsme zašli někteří do městských lázní, abychom zregenerovali a po hambáči a dvou pivech zakotvili v klubovně u kytary. Zbytek Hecířů už dávno spal a já s Banzaí a dalšími pěl písně. Jen ten táborovej oheň nám tam chyběl:))).

Ráno nás tedy čekal zápas s jednou ze Žab (fakt nevím kterou). Nevím, kolik bylo těm malým holkám, ale bránit je bylo někdy mnohem náročnější než hlídat Červase. Připadal jsem si jako hadr na holi, ale furt jsem byl o metr za ní. Naštěstí jsme si opět ze začátku vypracovali dvoubodový náskok, který jsme si nenechali vzít a zvítězili. Díky této výhře jsme se dostali do zápasu o pátý místo a koho jsme nepotkali? Druhou Záři. Počasí se zhoršilo a začalo hodně foukat, což eliminovalo naše dlouhý hody. Zápas se odehrál v režii Záře a poměrně bez stresu vyhrála 12:5 a my tak brali šestý místo! Ve finále se střetl Létající Cirkus (který nakonec o bod porazil ve větrem ovlivněném semifinále Záři A) a Stromaska. Přesným skórem nemůžu sloužit, protože jsem se šel sprchovat a koukal z tribuny, ale byl to LC, který finále vyhrál a vystřídal tak Záři na trůně.

Když to shrnu, tak vidím prakticky jen samá pozitiva. Přesunem turnaj přišel sice o kvalitnější trávník, ale zázemí je rozhodně lepší. Organizátoři se s novým prostředím poprali velmi dobře a zaslouží si uznání, že z jejich strany opět šlapalo vše, jak mělo. Naše šesté místo je pro nás asi maximum, na které jsme letos měli, ale když se podívám na ty týmy, co jsme porazili, tak vidím jen samý mlaďasy, kteří nám budou dělat čím dál větší problémy, protože my už nahoru moc nepůjdeme, ale třeba Šachovnice, to bude pro nás příští rok oříšek vskutku kokosový:))).

Přeceda (Hecíři)